O uplynulém víkendu se sešla v Sosnové u České Lípy kompletní evropská špička jezdců na posledním závodu ME v rallycrossu. O mistru Evropy bylo rozhodnuto ve dvou ze tří divizí. V divizi D1 Sverre Isachsen a v divizi D1A Timur Timerzyanov byli již před posledním závodem jistí mistři, i přesto si tento poslední závod nenechali ujít a do Sosnové přijeli. V divizi D2 dorazili na sosnovský ovál bojovat o titul dva jezdci, Derek Tohill a Ove Knut Børseth.
Již v pátek se závodnici vydali se svými stroji na technickou a administrativní přejímku, kterou všichni zvládli na jedničku, a tak jsme mohli na startovní čáře spatřit celkem 77 jezdců ve třech divizích.
Závodit se ale začalo až v sobotu a to úderem půl jedenácté. To byl na programu první a druhý volný trénink. Již zde bylo vidět, že se všichni jezdci na poslední závod sezóny těší a metry tratě si vysloveně užívali. V tréninku si svou horkou chvilku zažil Pat Doran, otec Liama Dorana. V pravé zatáčce, kde se vyjíždí ze šotolinového úseku na asfalt a pokračuje se dále do cíle, se mu povedl vyloženě kaskadérský kousek. Po najetí na obrubník byl vystřelen na dvě kola a jen tak tak se mu povedlo vrátit na všechna čtyři. Osobně jsem tímto manévrem viděl popření fyzikálních zákonů J. Velkou dávku smůly si vybral i Pavel Koutný, kterému odešel na jeho Fiestě nový motor a byl nucen vynechat měřený trénink i první rozjížďku.
V měřeném tréninku se našim jezdcům dařilo jako na houpačce. V D2 zajel Roman Častoral až 14 čas a hned za ním skončil Viktor Mužík. Jaroslav Kalný v D1A zajel čas čtvrtý, což bylo velkým příslibem pro první rozjížďku. Jarda přivezl do Sosnové nově postaveného Peugeota 207 a podle časů bylo vidět, že auto opravdu jede. Velkým překvapením bylo 9. místo Karla Lehmanna, který startoval s vozem Michaely Kalné a pro kterého to byl vůbec první závod v ME. V nejsilnější divizi nestartoval, jak už jsem zmiňoval, Pavel Koutný, zástupce jsme zde však měli. Otakar Výborný zajel 16. čas hned za ikonou tohoto sportu, Perem Eklundem. Marek Zeman „udělal“ převodovku, a jelikož neměl náhradní, byl nucen ze závodu odstoupit.
První rozjížďky začaly s malým zpožděním. Všem českým divákům udělal radost Roman Častoral, který cílovou čáru proťal na skvělém druhém místě. V divizi D1A mě po startu hned zamrazilo. Za vedoucím Pavlem Vimmerem se ocitla Mandie August. Tato kombinace v posledních závodech nikdy neskončila moc dobře, ale zde se naštěstí mezi těmito dvěmi jezdci nic dramatického neudálo. Co se však událo, bylo odstoupení Honzy Skály. To samo osobě nebylo dramatické, ale pořadatelé jaksi opomněli jeho vůz po skončení jízdy odstranit a v poklidu odstartovali další jízdu J. Do první desítky se vešli hned tři čeští jezdci. 4. místo Zdeněk Čermák, 6. místo Jaroslav Kalný a 8. místo Václav Veverka sn. Divizi D1 suverénně opanoval Sverre Isachsen. Překvapivě druhé místo zajel belgický jezdec Michael De Keersmaecker a na třetím místě byl klasifikován Liam Doran.
První den byl tedy za námi. V depu ale nebyl klid, většina českých posádek opravovala či měnila opotřebované díly, aby bylo vše připravené na 100%. Asi nejdéle se pracovalo v týmu Koutného, kde se měnil motor do jedné hodiny ranní.
Neděle ráno začala brzy, pro někoho až příliš brzy, ale všichni byli úderem půl deváté připraveni na startu. Na programu byl Warm up, do kterého, k radosti českých fanoušků, odstartoval i Pavel Koutný.
Ihned po skončení zahřívacího kola začala druhá série rozjížděk, na kterou navazovala série třetí. V ní si skvěle vedla Michaela Kalná. Ta celou svou jízdu s přehledem vedla, ale po návratu z Joker Lapu ji nevybíravým způsobem sestřelil Dave Van Beers. Poměrně nesmyslný manévr byl „ohodnocen“ černou vlajkou a Beers tak byl po zásluze z této jízdy diskvalifikován. Komu se asi líbila sobotní jízda po dvou kolech Pata Dorana, byl Aleš Mrkáček, který se ho snažil ve třetí rozjížďce napodobit. Naštěstí dopadl stejně jako Pat na všechny čtyři J. Velké zklamání přišlo pro Michaela de Keersmaeckera, který byl vyloučen z celého závodu. Verdikt technických komisařů byl nelítostný, kontrola trakce je prostě zakázána.
To už tu ale máme představení jezdců, jejich kolektivní focení pro mediální „hyeny“ a rychlý úprk ke svým strojům a pomalu na startovní čáru finálových jízd.
Nejprve jsme viděli finále C, dále B a vyvrcholením byla finálová jízda A. Z finále B se podařilo postoupit do „Béčka“ Jaroslavu Kalnému. Naopak Zdeňkovi Čermákovi se nepodařilo postoupit z B finále do „áčka“ a tak se jeho sen o třetím místě v absolutním pořadí ME pomalu rozplýval. V B finále nejsilnější divize předvedl skvělý souboj Tanner Foust a Jos Kuypers. Oba jezdci jeli bok po boku jako siamská dvojčata až do nájezdu na šotolinu. Neuvěřitelný zážitek.
Finálové jízdy A nebyly až zas tak dramatické. V divizi D2 vyhrává s přehledem Derek Tohill, který si tímto vítězstvím upevňuje první pozici v absolutním pořadí ME a stává se tak Mistrem Evropy před Knute Ove Børsethem. Třetí místo v absolutním pořadí ME obsazuje Ole Kristian Nottveit.
V divizi D1A nedává nikomu šanci již od startu Andreas Bakkerud. Ten si svým vítězstvím v Sosnové vybojoval třetí místo v absolutním pořadí. O bod tak porazil čtvrtého Zdeňka Čermáka. Celkové druhé a první místo patřilo zástupcům ruské federace. Ildar Rakhmatullin nakonec skončil stříbrný a Mistrem Evropy v divizi D1A se stal Timur Timerzyanov.
Sverre Isachsen přijel do Sosnové již jako jasný Mistr Evropy. O tom, že není ve stresu, přesvědčoval všechny svou pohodou v depu. Na trati jel velmi lehce a svým prvním místem jen potvrdil, že je titul ve správných rukou. Druhý skončil Frode Holte, který se svým Volvem předvedl skvělou stíhací jízdu a je jasným důkazem, že i jezdec, který postoupí z finále B je schopen zajet „bednu“ ve finálové jízdě A. Pro třetí místo si nakonec dojel Kenneth Hansen se svým Citroënem C4.
Přemýšlím, jak shrnout závod poslední závod….slovy mého kamaráda „bylo to super, bomba, jsou to blázni, šílenci, magoři.. kdo to neviděl live, prostě neuvěří……
Takže za rok… naviděnou…..
