Po Nyirádu jsem řekl, že pro mě letošní sezona skončila. V tu chvíli jsem neviděl reálnou možnost, jak letos pokračovat. Díky lidem kolem mě se ale situace změnila a přece jen se vrátím na start na Slovensku.
Když jsme auto přivezli domů, nebylo možné ho ani sundat z vleku. Pohled na něj byl opravdu těžký a neměl jsem chuť začít cokoliv řešit. Potřeboval jsem si od toho dát pár dní odstup. Moje žena se ale s koncem nechtěla smířit a začala mě hned přesvědčovat, že auto přes zimu dáme dohromady a že tímhle to nekončí. Postupně jsem začal přemýšlet, co by oprava znamenala. Kolik práce, času a dalších peněz by bylo potřeba do auta dát po tom všem, co nám letošní sezona přinesla. V tu chvíli jsem ještě nebyl rozhodnutý, jestli se do toho dokážu znovu pustit.
Zlom přišel s nečekaným telefonem. Bratři Gutovi se dozvěděli, co se stalo, a nabídli mi, že se do opravy pustí i přes víkend, abych mohl ještě letos závodit. Chtěli mě vidět na Slovensku. Jejich nabídka dala návratu konkrétní podobu a mně nový impulz začít hledat, jak ho uskutečnit. Začal jsem intenzivně řešit rozsah opravy, potřebné díly i to, jak vše finančně zvládnout. Když se mi podařilo najít způsob, jak opravu snad zvládnout, a jednotlivé kroky začaly dávat smysl, rozhodl jsem se do toho naplno pustit. Z úvah, jestli auto vůbec opravovat, se během pár dní stal pokus stihnout ještě letošní závod. S pomocí těžké techniky jsme auto dostali z vleku a alespoň na kola.
Následovala kompletní rozborka a převoz ke Gutům do jejich Ford servisu v Dobřejovicích. U nich strávila karoserie tři dny, během kterých na ní pracovali od rána do večera. Poškození bylo rozsáhlé, bylo potřeba ji srovnat a některé části vyměnit. Já jsem mezitím kontroloval a opravoval rozebrané díly. Bratrům Gutovým patří obrovské poděkování za práci, čas a ochotu pustit se v tak krátkém termínu do tak náročné opravy. Bez jejich zkušeností a nasazení by tenhle návrat nebyl možný. Také jsem s kluky v Dobřejovicích strávil jeden den při dokončování oprav a musím říct, že byla radost s nimi pracovat.
Po převozu domů následovaly další téměř dva týdny intenzivní práce. Naštěstí jsem si mohl v práci zařídit volnější režim a věnovat se autu. Hned po Gutech patří největší dík mojí ženě. Byla to ona, kdo mě na začátku přesvědčoval, abych to nevzdával, když jsem sám neměl chuť pokračovat. A potom se mnou trávila dlouhé dny a noci v dílně. Vedle morální podpory sama intenzivně pracovala a odvedla obrovský kus práce. Velké díky patří také rodině, hlavně babičkám, které se během té doby staraly o našeho syna, a tátovi za podporu v tom, abych se letos ještě svezl. Auto je teď znovu pojízdné a pohromadě. Na všechny detaily ale čas nezbyl a při opravě jsem musel udělat několik kompromisů. Jak bude všechno fungovat v závodních podmínkách, ukáže až závodní víkend. Na Slovensko tak jedu především auto vyzkoušet, znovu získat jistotu za volantem a užít si závodění. Po tom všem pro mě už samotný návrat na start znamená hodně.
Před pár týdny jsem přemýšlel, jestli jsem právě neodjel svůj poslední závod. Díky vám teď můžu přemýšlet o tom dalším. Děkuju.
Jakub Michal
