Václav Veverka mladší se narodil v listopadu 1992 v Českých Budějovicích. Možná dříve než na kolo, usedl teprve šestiletý Václav za volant závodní motokáry svého otce. Svůj závodní um následně piloval v silnější motokáře se stovkovým motorem, poté i ve starém Peugeotu 205. Na své první opravdové závody v Hobby rallycrossu se vypravil v roce 2006 do Kosic u Hradce Králové. V kategorii vozů do 1400 ccm obsadil skvělé druhé místo! Nezapomenutelný zážitek tenkrát třináctiletému talentu jasně předurčil, kam se budou ubírat jeho budoucí motoristické kroky. Začala éra s názvem rallycross a pravidelná účast v celém seriálu MMČR a na vybraných závodech ME v kategorii D1A. Velký posun v kariéře a Vaškův největší úspěch přišel loni s vozem Peugeot 106 Maxi. V závodě ME v rakouském Melku obsadil v nabité konkurenci parádní 8. místo, v rámci MMČR se nejlépe umístil čtvrtý – při klání v Greinbachu. Tehdy jel v šestnáctistovkové divizi s motorem o objemu 1360 ccm.
Jelikož historické úspěchy jsou od toho, aby se překonávaly, můžeme Vám s radostí oznámit, že tento mladičký závodník se již mezi vítěze jednotlivých závodů MMČR řadí! Pro Vencu jsme si samozřejmě připravili i pár všetečných otázek.
RC: Veno, v první řadě bych ti rád pogratuloval k premiérovému vítězství. A hned na začátku se tě musím zeptat. Co se ti honilo hlavou v posledním kole ve finálové jízdě, když jsi věděl, že to bude zlato? Přeběhl ti mráz po zádech a měl jsi pocit, že se ti hůře zatáčí volantem? Přeci jen to bylo poprvé…
Vena: Popravdě už od prvního kola mi přišel závod nekonečný, stále jsem sledoval ukazatel kol do konce, ale hlavně jsem se snažil nezmatkovat a udržet si chladnou hlavu. Poslední kolo bylo opravdu napjaté, po celý závod jsem si totiž nebyl jist jestli mi někdo nedýchá na záda a tak jsem v posledním kole zvolnil a jel na jistotu. Po projetí cílem jsem nevěřil, že jsem opravdu vyhrál, protože jsem před sebou viděl nějaké auto, které ovšem bylo o kolo zpět. To se potvrdilo až po přijetí před hlavní tribuny. Je to opravdu perfektní pocit. :o)
RC: Finálová jízda byla strhující. Od povedeného startu, kde jsi se se Standou Šustou velmi natěsno pral o první pozici, až po dobře takticky zvládnutou jízdu. Přišlo mi, že jsi do Jokeru vjel v ten nejsprávnější okamžik. Probírali jste to s tátou před startem?
Vena: S tátou vždy probíráme taktiku, ale je to spíše na odreagování, protože nikdy není nic jak si naplánujeme. Do jokeru jsem zajel myslím ve 4. kole a učinil jsem tak po tom co jsem se srovnával se Standou vždy v pravém vracáku. Když jsem viděl, že se mi trochu přiblížil neváhal jsem, zajel jsem do jokeru a myslím, že to byl opravdu ideální čas.
RC: Polsko je pro mnohé jezdce velmi kluzké a velmi nepříjemné. Ty jsi dokázal, stejně jako Ota Výborný, vyhrát s rozdílem třídy nad svými soupeři. Takové to „blátíčko“ a „oslizlo“ je to, co ti maximálně vyhovuje?
Vena: Není to tak, mám radši spíše teplo a suchou, rychlou trať. Ale když zaprší, tak se smaže rozdíl ve výkonech a šance na úspěch se mění. Po Polsku si na tom „blátíčku“ zajezdím moc rád.
RC: Pokud mám správné informace, tak jsi pro Polský závod nasadil nový motor. Šlapala ti technika během víkendu, tak jak měla?
Vena: Určitě nebyla situace tak jednoduchá a jednoznačná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Když jsem se konečně dočkal vytoužené šestnáctistovky, problémy přišly dříve, než se dalo předpokládat. Ještě před Maďarskem jsme vyměnily stálý převod, ale vada materiálu na "hrušce" nám nedovolila ani odjet na závody. Náš dodavatel převodovek v rekordním čase vyrobil nový a vše se zdálo v pořádku. Testoval jsem na motokárové dráze v Písku a technika šlapala bez problémů. Jen jsme přijeli do Polska, po absolvování prvního volného tréninku, začala zlobit elektronika motoru. Dali jsme novou řídící jednotku a vše se zdálo opět v pořádku.
Od prvního volného tréninku až do druhé rozjížďky jsem stále zrychloval, až mi ve třetí rozjížďce přestala řadit pětka a po dojetí do depa i trojka. Nastalo velké drama. Poškození bylo natolik rozsáhlé, že nebylo možné převodovku na místě opravit. Závod pro mne v tuto chvíli skončil. Mezitím ovšem Pavel Vimmer demontoval svůj poškozený motor i s převodovkou a projevil se jako opravdový sportovec- zapůjčil nám svoji převodovku. Závod s časem na výměnu převodovky jsme vyhráli a já nastoupil do finále na poslední chvíli a bez možnosti řadit neutrál a zpátečku. I přesto, se start vydařil a já se vydal na svojí životní jízdu.
RC: Veno, to že tě uvidíme v Sedlčanech je více než jasné. Ale řekni mi. Loni jsi v Melku získal v opravdu velké konkurenci 8. místo při Mistrovství Evropy. Nemyslíš si, že je na čase trochu zase „vyčadit“ evropany? Neuvidíme tě v Maasmechelenu nebo Buxtehude?
Vena: Zatím o této možnosti neuvažujeme. Pro letošní rok jsme zvolili strategii táta Evropu a já MMČR. Jediná výjimka platí pro ME v Sosnové, kde určitě pojedeme oba.
Vena:
Na závěr bych chtěl poděkovat všem klukům z teamu (Vlasta Novák, Lukáš Komzák). Samozřejmě svému taťkovi, velké díky patří již zmíněnému Pavlu Vimmerovi, redakci rallycross.cz a také bych chtěl všechny pozvat na závod do Sedlčan kde se určitě potkáme.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů i do dalšího domácího závodu MMČR, který odstartuje již zítra ve 12:45! Srdečně Vás tak všechny zveme do Sedlčanské kotliny!
